Říkám si LOVEC OKAMŽIKŮ. Jsem fotograf, grafik, Ostravák. Focení se aktivně věnuji od roku 2008. Nemám vyhraněný styl. Baví mě fotit cokoliv. Mám rád fotky, které mají atmosféru. A málokdo si uvědomuje, že toho lze docílit jen správným podáním barev. Říká se tomu Color grading. Za ty roky, kdy se focení věnuju, jsem se už podíval na různá zajímavá místa, fotil velké akce a světoznámé producenty, poznal mnoho lidí a nachodil nespočet kilometrů :). S největší pravděpodobností narazíte na mé jméno ve spojitosti s fotografií Ostravy, kterou postupně zachycuji už více než deset let. Web Adama Popelky / Instagram Adama Popelky / Facebook Adama Popelky
PŘÍBĚH K FOTOGRAFIÍM ADAMA POPELKY:
Bazaly. Jedno z nejznámějších míst v Ostravě. A také jeden z nejúžasnějších pohledů na centrum Ostravy. Je určen úplně pro všechny. Kdykoliv si vzpomenete. Troufám si říct, že na takovou vyhlídku na centrum města narazíte jen výjimečně.
Avšak aby byl takový pohled zážitkem, musíte mít štěstí (pokud máte, pro mě tak abstraktní, schopnost myslet dopředu, můžete mu jít naproti) a potkat přírodu, když má zrovna chuť kouzlit pomocí světla. Odjakživa lidi fascinují východy a západy slunce. Je to díky mnoha faktorům. A jedním z nejdůležitějších je světlo.
Když slunce zapadá, musí světlo na cestě k vaší sítnici asi po osmi minutách letu vesmírem urazit posledních pár kroků největší částí atmosféry. A to je disciplína, ve které odjakživa kraluje červená. I proto se chvilce, kdy zapadá slunce, říká zlatá hodinka.
Já se samozřejmě na onom místě ocitl tak nějak náhodou. Rád se procházím, takže jsem prostě šel, přemýšlel, šel a najednou vidím město zalité zlatem. Právě ve chvíli, kdy zbývalo tak deset minut do scenérie, která se odehrává jen asi šest krát do roka.
A pokud započítám i počasí, tak asi jednou až dvakrát za dva roky. Onu výjimečnost několik měsíců starého zážitku jsem si vychutnal zejména ve chvíli, kdy jsem tam přišel znovu udělat fotku a slunce zapadalo na úplně opačném konci města. Ale to samozřejmě ví každý, že v zimě je slunce jinde než v létě, že :).
Bude to úžasná fotka. Až na ten plot. Ale rychle si všímám, že některý z kolegů již omylem zavadil o pár drátků a vytvořil tak oko, kterým projde objektiv.
V momentě, kdy mačkám spoušť, se slunce schovává za radnici. A právě to je onen výjmečný okamžik, který mě ulovil :). Ačkoliv jsem tou dobou byl už pár let nadšeným fotografem, tato fotka je právě tou, která mě nasměrovala k focení města (což jsem mimochodem poněkud neobratným způsobem popsal policistům, kteří se mě během jednoho nočního focení v zapadlé části Ostravy, kde už jen z principu vypadá v takovou hodinu každý nenormálně, ptali, co tam dělám, a já řekl: “Fotím”. Rád fotím neživé objekty.
A Ostravu fotím dodnes. Za tu dobu mám fotku ze stejného místa za různých podmínek. I proto vím, co dokáže světlo. A to právě díky příběhu fotografie, kterou zde vidíte, a který teď znáte i vy. Prostě fotografie Ostrava 01 z kolekce #STEELDREAM (Ocelový sen, ale také foneticky stále snící).
PS: Nevím zda to byl záměr, ale já osobně bych postavil lávku o padesát až sto metrů vedle, aby pohled na radnici (potažmo město) byl kolmo. A ty čtyři stromy, které zbytečně kazí požitek z otevřeného prostoru, by také jistě většina z těch, kteří by vůbec zaregistrovali jejich „zmizení“, oželelo.
Adam Popelka